Tomáš Ruller je nejdůslednější akční umělec v Čechách.

Performance považuje za prostředek překonávání vlastních mezí, za výstup z jakéhosi nulového bodu, kterým nazývá stav, kdy "se ocitáme v koncích, kdy nevíme a kdy neumíme". Právě v tomto okamžiku začíná tvorba, jako obhajoba "přirozeného světa osobní zkušenosti", při níž "artefakty přestávají být zastaveními v čase a začínají žít jako otevřené procesy". Místo, kde se akt odehrává, nabývá významu výzvy ke vstupu do "otevírajícího se prostoru, a to nejen hmotného, ale zároveň i prostoru mysli a prostoru duchovního".

Tomáš Ruller hraje nejen s realitou jako takovou, ale především se sebou. Svým způsobem je sám sobě základním kritériem toho, co vlastně realita je. Identifikovat realitu je pro něj zvlášť důležité, protože hledá to, co ji přesahuje. Zkoumá ji a sám chce být médiem její transcedence. Tento proces a jeho relikty se Rullerovi ztotožňují s aktem umělecké tvorby.