Od performancí v nichž jsou formy manipulovány
mechanicky, které jako "nature morte" umrtvují živou
skutečnost, k procesům performování jako aktivní
meditaci o vzniku, proměně a zániku forem.
Od prezentace jako zastavení, k aktu odevzdávání se
do otevřeného procesu transforma(k)ce,
kde proces prezenta(k)ce (obdarování v přítomnosti)
situovaný (u vnitř místa) jako media(k)ce
(bezprostředně zprostředkovávající) skrze aktivitu akce,
se stýká na rozhraní reálné virtuality,
předváděné jako záležitost světla.
Prezentace, v níž se divák posunuje od voyeur-ismu
k vision-ismu (od obrazu k vizi) zapojen v tvorbě
(ne ve smyslu konzumace informací, ale hraní s vizí).
Jako pokus o záchranu jevů - je-li hmota strukturovaná
prázdnota jevové (éterické) povahy, jde o vzbuzení
důvěry v podstatnost pomíjivých forem.
V péči o vnitřní povahu jsoucna nejde o manipulaci
s magickými silami, ale o spoluúčast na tvorbě
skutečnosti, s vědomím jednoty v níž tvůrce, tvořivost
a tvořené jsou funkcemi jednoho principu tvoření.
Jako umělecký akt bytí - ve skutečnosti uskutečňující se
v skutku.
PŘEDE - STŘENO
PER-FORMUJÍCÍ IN-FORMUJÍCÍ TRANS-FORMUJÍCÍ